Proč jsem se rozhodla psát blog?

Je už půl deváté večer, ležím v posteli a uspávám své dvě děti, mladšího dvouletého Filípka a staršího pětiletého Kubíka. Vypadá to, že oba už budou snad konečně brzy spát, zavírají se jim oči, když v tom se najednou z venku ozve známý hučivý zvuk. „Regionova“, špitne už v polospánku starší Kubík. Naštěstí to ani jednoho nijak nerozhodí a usínají v klidu dál.

Musím se potichu smát. Vlaky jsou pro naši rodinu už takovou samozřejmostí, že jsme schopní jen podle zvuku poznat, o jakou konkrétní lokomotivu se jedná… Už jsme jim za ty léta tolik přivykli, že nás to ani nebudí (naštěstí ani ty děti).

Abyste lépe pochopili, o čem mluvím – bydlíme už několik let přímo naproti železničnímu přejezdu, skrz který vede několik kolejí a výhybek a před nímž i za nímž se ještě nachází slepé koleje. To je pro naše kluky ráj. Na přejezd totiž krásně vidíme z kuchyně našeho bytu ve třetím patře, máme tedy skvělý rozhled na vše, co se na něm děje.

Denně projíždí přes přejezd spousta osobních vlaků, na každou stranu vedou dva směry a tak máme každou chvíli co pozorovat. Samozřejmě tudy jezdí i nákladní vlaky a provoz probíhá i v noci. Často nám tady taky „šibují“ neboli posunují lokomotivy. Prostě pro malé techniky je to lepší než nějaká televize. Každá návštěva s malými dětmi, která k nám zavítá, to má jakou dobrou atrakci. Všichni se spolu pak lepí u okna 🙂

Často tu okolo taky jezdí traktory s vozíky nebo kontejnery, zametací vozy, kamiony a další dopravní prostředky. Někdy je dokonce k vidění i bagr, který jezdí jak po silnici, tak po kolejích.

A to jsem se ještě nedostala k těm slepým kolejím. Projíždí přes ně nejčastěji nákladní vlak s vagony na auta. Často tady posunují a troubí někdy i tak, že mi to přes poledne spícího mladšího Filípka vzbudí. Teď, co už je starší, ho to naštěstí už tolik nebudí, asi už si přivykl. Nejčastější troubení ale vznikne kvůli neposlušným cyklistům, kteří projíždí na červenou nebo když valí okolo drezína, ta teda troubí jak na lesy 🙂

Je tu i spousta kolejí, které jsou už zarostlé, protože se dávno nepoužívají, jsou slepé nebo vedou do okolních závodů, kde už nebývají využívány. Kousek za přejezdem je les, kterým některé koleje také vedou, je to tedy místo jako stvořené k procházkám malých vláčkomilů.

To bydlení u přejezdu na nás má svůj vliv. Starší syn si jednu dobu přál stát se strojvedoucím lokomotivy Kocour, která posunuje nákladní vagony. Skoro mám strach se někdy přestěhovat někam, kde nebude vidět na koleje a vláčky. Nikdy by mě nenapadlo, jakou výhodu tohle bydlení pro děti bude mít 🙂 Kubík pravil, že jestli se máme přestěhovat, tak aspoň tedy někam k silnici. On totiž momentálně chce zase být radši automobilovým závodníkem 🙂

A teď se konečně dostávám k názvu tohoto článku – proč jsem vlastně začala psát tento blog? Jsem ráda v kontaktu s lidmi a mám radost, když jim můžu být nějak nápomocná nebo můžu předat nějaké své zkušenosti a rady. Došlo mi, že třeba existuje víc dětí, které jsou také takovými nadšenými milovníky nejen vláčků, ale všech dopravních prostředků tak jako my, třeba řeší podobné věci a náš web by pro ně mohl být užitečným zdrojem tipů a inspirace. Doufám tedy, že se vám zde bude líbit, že se třeba i trochu pobavíte a získáte hodnotné a zajímavé informace, které udělají vašim malým i velkým (co si budeme povídat, i tatínci si to mnohdy užívají) technikům radost 🙂

Renča
V naší rodině milujeme dopravní prostředky, „stroje“ a techniku všeho druhu. Pomáháme dalším rodinám i nadšencům s inspirací na skvělé výlety, zábavné hračky, zajímavé knížky i krásné oblečení – vše s dopravní tematikou. Náš příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Sleduj Hravé stroje i na Facebooku:
  • Nejnovější články
  • Kategorie